Nedávno jsem byla navštívit vláskovou čarodějku Aminetou. Je to žena, která Vám zaplete nejen rastu, ale i šamanské copánky. Každý copánek má pak jinou energii a plete se záměrem, který si vytvoříte. Během tvoření i před pletením záměru jsme si hezky povídaly a dostaly se k tématu porodu. Když si ženy začnou povídat o porodech, znamená to, že si důvěřují a chtějí sdílet své ať už příjemné nebo nepříjemné zážitky z tohoto život dávajícího procesu.
Amineta porodila doma. Já mám čtyři zkušenosti. Jednu bych nazvala velmi těžkou, vyčerpávající, neuctivou k mému tělu, náročnou jak pro mě tak i pro mé miminko. To, co si pamatuji z té hrůzy, než jsem omdlela bolestí a odpojila se od těla, bylo, že mi na břicho skočila velmi silná sestřička a mými rodidly se prorval můj asi 5 kg syn. Připadala jsem si jako ve snu, když mi na chvilku ukázaly syna. Pak mě probrala další bolest, kterou působil mladý gynekolog, když mi sešíval vaginu, asi mi zapomněl dát lokální anestezii. Po porodu mě odvezly na vozíčku do pokoje, kde u mě skoro 2 dny seděla sestřička. Hodně jsem krvácela tak kontrolovala, jestli jsem v pořádku. 3. den jsem měla více síly a cítila, že to zvládnu. Přivezly mi i syna na kojení, ale moc mi to nešlo… Roky ubíhaly, když bylo synovi 7 let, otěhotněla jsem znovu. Jakmile jsem si byla jistá, že jsem těhotná, začala jsem hledat. Něco uvnitř mě říkalo, že přece není možné, aby byl porod pro ženu tak náročný a nebezpečný. Cítila jsem, že porod by měl být pro ženu přirozený proces.
Tím začala má cesta za přirozeným porodem. Našla jsem články o přirozeném porodu v Holandsku i v Německu. Psal se rok 1999, v té době u nás v Praze byl CAP (centrum aktivního porodu). Byla jsem nadšená, že jsem se o tom dozvěděla a přihlásila se do kurzu i s partnerem. To, co jsem na kurzu slyšela, potvrdilo mé domněnky o přirozeném porodu. Video, které jsem zde viděla, ukazovalo, co se děje během porodních stahů s miminkem, co podporuje a prospívá miminku, aby se posouvalo ven. Bylo příjemné vídět, co pomáhá mamince, jak má dýchat a jak se může během porodu pohybovat a různé polohy pro porod, které jsem si doposud neuměla ani představit. Díky těmto informacím jsem nabyla důvěru v mé tělo a rozhodla se, že si miminko porodím sama. Dcera se narodila v CAPu, byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků života.
Porodila jsem si jí ve stoje, partner stál proti mně a já se o něj opírala, měla jsem obtočené paže kolem jeho krku. Porodní asistentka klečela dole pode mnou. Dceruška sjela dolů ven jako po tobogánu a pak jsem si ji položila na hrudník blíže k prsu, kde hned usnula. Asi po půl hodině přišel gynekolog, aby si kleknul k mým rodidlům a podíval se, zda je vše v pořádku. Má vagina byla v pohodě a bez trhlin. Po 10 minutách jsem vstala a dala dceru manželovi, aby jí pochoval a šla se osprchovat. Cestou jsem si uvědomila, že mě nic nebolí, nejsem vyčerpaná. Bylo to jiné, nové a tak přirozené.
Přeji každé ženě, aby si moha porodit své dítě tak jak si přeje, buď doma přirozeně, nebo v nemocnici, s respektem a lásce ke svému tělu a miminku.
Porod je pro mě událost, která si zaslouží , pozornost, péči, oslavu. Vždyť na svět přichází nový život a oba dva , maminka i miminko jsou v té chvíli v kontaktu s silou života i smrti.
