Láska. Vztahy. Proč se někteří lidé bojí uvěřit, že jsou milováni takoví, jací jsou? Mají špatné zkušenosti? Byli zranění, cítí se zrazení?
Když zraníme partnera nebo partnerku, zraňujeme i sami sebe, tu část v sobě, která miluje a chce být milována. Cítí se osamělá a nepochopená. Má strach. Je dětská a nechápe souvislosti. Nerozlišuje.
Strach je velmi silná emoce, umí nás zastavit a zatlačit do klece. Jsme v ní sice v bezpečí, ale nežijeme, přežíváme. Proto nevíme, nevidíme, že dveře jsou stále otevřené a my můžeme být opět štastní.
Za strachem může být ve vztahu ukryté silné ego nebo nepříjemná zkušenost. A my dnes někdy reagujeme v novém vztahu pocity ze staré zkušenosti.
Strach se nás snaží chránit, ale zároveň nám tím brání být v lásce.
Pomůže bát se?
Většinou ne, a proto, když přejde zmatek v pocitech a panika, kterou strach vyvolává, čas uzraje, objeví se odvaha, strach zmizí a my si dovolíme vykročit směrem k lásce.
Jak rozpustit strach a být šťastní?
Pro každého z nás to může být jiná cesta. Někdo bude potřebovat k tomu prostor a čas, jiný se bude muset znovu nadechnout a bojovat. Pro někoho to bude výzva aby s ním přestal bojovat a přijal ho takový, jaký je, jako zkušenost. Pro všechny z nás to ale znamená být znovu v lásce a důvěře v sama sebe.
Nějakou dobu potrvá, než si dovolíme otevřít svá srdce, ale cesta před námi je volná a plná radosti.
Pojďme se na ní vydat.
